Červen 2016

Umění

29. června 2016 v 19:01 | Petr Jáchym
Umění je odvozeno od slova umět...
Dnes jsem byl dohodnout podmínky pro výstavu mých děl a na baru dané kavárny jsem přišel do diskuse nad otevřeným notebookem s mou webouvou stránkou. Jeden muž říkal jak jednoduché je lít barvu na plátno a že se mu to nelíbí. Druhý si balil cigaretu a přitakával. Seznámil jsem se s kompetentní obsluhou a v ten okamžik pánové odešli...
Když bylo vše dohodnuto, tak se jeden z nich vrátil na místo k baru a zeptal se mě na mé umění. Mezitím jsem již věděl, že ten pán má obrazy zrovna vyvěšené na stěně a je akademicky vzdělaný v oblasti tvorby obrazů.
Bylo samozřejmě jako vždy nemožné vysvětlit akademickému mozku podstatu toho, čemu se věnuji. Né, že bych ty ambice měl, avšak urputnost jeho dotazů si žádala mou účast. Díky Bohu za mou vysokou úroveň rozlišování, jinak by měl rozhovor jiný dopad než ten, který na závěr měl.
Abstraktní tvorba, kterou tvořím je vysoce intuitivního charakteru a intuice je něco, co se nedá ani koupit ani naučit. Toto je už první premisa k nepochopení, jelikož lidský rozum, pokud něčemu nerozumí, tak to začne přirozeně devalvovat...proč? No protože ho to ohrožuje. Jsem dalek hodnocení ono člověka na baru, který měl svou intelektuální pravdu neohrozitelně postavenou na piedestalu instituce, která ho korunovala diplomem. Zapomněla však na to z něho vychovat jedince, který by rozlišoval a nemusel svůj umělecký potenciál v 15.hodin odpoledne trávit opilostí, ve které se toho času nacházel.
Takže abstraktní tvorba, která vyvěrá z hlubin lidské duše a zaznamenává duševní podoby na plátno je nenaučitelná. Je tak málo lidí, kteří mohou říci, že znají svou duši, své Já, že jsou pány ve svém domě...a těch pár lidí se jistě nemůže už jen z principu věci samé nechat svázat institucí typu škola. Proto berme v potaz, že ji tedy nemá kdo učit. Dále každá duše je proměnlivá, vysoce individuální a mnohotvárná. Je to abstraktní celek par exelance sám o sobě. Je to něco nehmatatelného, je to energetický soubor danností v daném čase u daného jednotlivce za daných podmínek.
Nejsem mistrem této metody a nikterak si neusurpuji to, že bych této oblasti rozuměl, jelikož každý soudný člověk, který nahlédl na nezměrnost nevědomí ví, co je to za monstrózní orgán, který má nekonečně mnoho možností kdykoli vás pohltit do svých útrob. Nicméně jsem se ocitl v jistých sférách hlubin své vlastní duše, žiju její příběh každým dnem a jsem s ní v kontaktu natolik abych, mohl tvrdit, že se mě dotýká...abych mohl vyobrazit pocity a nálady, které skrze ni zažívám.
Do té míry, do které toto celé žiji a vím jakou moc a sílu to má do té míry jsem schopen vyobrazovat tyto pochody do svých děl, na svá plátna atd. Do té míry je to můj osbní, subjektivní a nezaměnitelný projev, a jako takový má hodnotu stejnou jako lidský život a zda se někomu zamlouvá nebo ne je věc druhá...ano, mě lhostejná, především od lidí, kteří díky své malosti a psychické prázdnotě a surfingu v oblasti bezbřehého intelektu krititují něco, co se jich dotýká a jelikož se toho doteku bojí, tak to devalvují.
Onen daný člověk tvrdil, že vernisáže k výstavám jsou vždy výhradně v pondělí, pouze zřídka v úterý...tudíž ve středu 13.7. v 18:18 se těším na Vaši návštěvu při vernisáži mé výstavy obazů z nevědomí v cafe Citadela, Klimentská16, Praha 1
Petr Jáchym - PsyArt