Prosinec 2016

A co když je to pravda?

25. prosince 2016 v 8:36 | Petr Jáchym

Něktěří lidé mi říkají, že se hrabu moc ve stínech a temnotách…že život není takový a že mají strach z toho, co v mých článcích čtou. To jsou ti pokročilejší, jiní se nevyjadřují a odvrací raději tvář, aby se nemuseli vyjádřit; všechny je chápu…nevědomí má takový charakter.
Ano pohybuji se opravdu i v temnotách a zákoutích lidské psychiky, kam mnozí lidé nevstupují. Avšak beru to jako něco přirozeného a v dnešních dobách velmi nutného. Jsou to totiž přesně tyto místa, ve kterých se rodí vše co nás ovlivňuje, co nás vede a určuje naše kroky. A podle mě je více než nutné znát podstatu sebe sama, jen takto mohu sebou být a jen tak mohu říci, že vím do jisté míry co dělám a co cítím. Je pravdou, že není lehké vidět celost své tváře takovou jaká je. Ta se totiž musí zákonitě z podstaty bytí skládat ze dvou polovin; z té světlé, bílé, andělské, denní a té tmavé, černé, ďábelské, noční. Jsou to velmi staré vědy, které tuto dualitu vyzdvihovali a poukazovali na nutnost kráčet v jejím módu…na to, abychom ji přijímali cele se vším, co je nutné integrovat z obou polovin.
Buďme trochu dospělí a poodhalme všude přítomný klam, který je kolem nás tak dokonale nastaven. Štěstí neexistuje a nikdy ho nikdo nedosáhne, pokud neprojde utrpením a neštěstím. To je prostě fakt, jenž vnímavý člověk, který nesedí na obláčku nějaké vykreslené iluze musí rozlišit. Systém se snaží velmi cílenými kroky zařadit masu, kterou hýbe a ovládá nastavit do chodu poplatnému sobě samému. Jelikož bez stáda nebude kravín a bez kravínu nebude třeba jeho vedení.
Nedávno jsem slyšel v rádiu, že v ČR přibývá antidepresiv a v závěru bylo řečeno, že nejsou návyková. To je snad nejstrašnější lež, která existuje. Ale jistě, je za ní obrovský moloch peněz a moci…a i mnoho nevědomých lidí, kteří jsou schopni ji přijmout za pravdu, o to spíš, když to říkali v rádiu. Bojím se zítřků, které budou stát na základu této zrůdnosti. A jsem zvědav kolik lidí se dokáže vymanit z drogy jménem antidepresivum. Už jen faktické rozebrání slova musí ukázat, že tato farmaka jsou proti depresím a úzkostným stavům. Ale co jsou to deprese, úzkostný stav? Primárně je to jen název, který je trefně vykonstruován. Čímž nepopírám, že se jedná o skličující stav pro lidský život. Nicméně jsou to stavy vědomí, které se hlásí o slovo; je to fakticky obsah, který jsme po léta vytěsňovali do nevědomí a ten nyní chce být integrován - zvědoměn, žit. Jedná se o stav, ze kterého máme strach (úzkost), jelikož vybočuje z vyjetých kolejí, které jsme si naplánovali a podle nichž jsme doposud žili. Ale to je přirozený jev poledne života, že se začíná hlásit o slovo vývoj duše.
Je to jako rybník, který se časem zanesl bahnem a to kalí vodu. Ulehčíme rybníku, když do něj budeme házet antibakteriální granule? Ne, nebo alespoň ne dlouhodobě. A to stejné je s psychikou. Tak jako je třeba rybník vybagrovat, očistit od bahna a pak napustit čerstvou vodu, stejně tak je třeba vyčistit obsahy, které máme nahromaděny v sobě samých. Na to nepomůže lék, ale hluboká orba starých vzorců, které nás ovlivňují.
Pohádky a mýty nám ukazují velmi přímočaře fakt, jak to v životě chodí: peklem se musí projít, aby se člověk dostal do ráje. Neexistuje zkratka, není jiné cesty než skrz. Všechny čerty je třeba poznat, abychom znali jejich lstivé manévry a mohli se jim postavit. Proto otevřeme oči a zjistěme, že je třeba začít s konfrontací se sebou a jen skrze sebe dojít ke smysluplnému životu se sebou samým. Tato práce jednou bude bohatě odměněna a korunována smírným přechodem do stavu umírání a dalšího pokračování duše na její cestě.

Zvíře v srdci člověka

18. prosince 2016 v 17:06 | Petr Jáchym
Zvířecí neboli pudová složka v člověku je velmi zásadní psychologická veličina, která hraje velkou roli v našich životech. Jako základní primitivní energie je nositelkou života v jeho nejzákladnější podobě. Má velmi přímočarý charakter a nevybíravý směr, který vede přímo k cíli.
V každém z nás se tato podoba nachází a mnohé v našich životech ovlivňuje, jen málokdy si ji dovedeme uvědomit. Už jen proto, že když se dostává ke slovu často se zmítáme v pocitech méněcennosti a trapnosti potom, co se na její vlně událo. Charakter této složky dříme v nejhlubších temnotách a tak je opomíjena její důležitost; avšak když je přehlížena dlouhodobě najde si cestu ven a vylítne na světlo v podobě afektu, lítosti, sexuálního nediferencovaného chtíče,... To vše jsou její aspekty.
Se svým zvířecím aspektem v nás je třeba velmi intenzivně komunikovat a zjišťovat jeho potřeby. Pokud jsme s ním v kontaktu a vymezujeme jeho nároky do patřičných mezí pak je to velmi podobné sochařině, kdy sochař z bloku kamene tesá sochu. Pokud s ní v kontaktu nejsme pak se její uvolnění podobá vulkánu, který je dlouho nečinný a pak začne chrlit lávu a kamení z útrob svého jícnu.
Animální energie hovoří velmi zrádnou řečí, kterou je třeba umět naslouchat...už jen z postaty je jasné, že se bude jednat o řeč komplikovanou, avšak přímočarou a nezištnou. Komlpikovaná bude především pro náš mozek, který se snaží vše logicky vysvětlit, avšak to je přesně opak pudovosti.
Nežít tuto složku znamená laxnost, bezduchovost života. Žít ji je jako průlet tryskáčem. Je třeba zjistit její rozsah a umět ji dát ji mantinely, ve kterých je možná její existence, která bude mít tvůrčí rámec. Bude vnášet do života dostatek energie, ale zároveň bude mít konstruktivní charakter. Je to jako krásný divoký hřebec, který se musí ochočit, usměrnit a neustále s ním být ve střehu. Její přítomnost v našem životě nám dává sílu, víru přírodního vlivu, smyslu života a jeho pravé směřování.
Mnozí z nás mají touhu lpět na nějakém krásném mezníku, kterého docílili. Avšak zvířata si nemohou dovolit lpět, jelikož každý moment v jejich životě má svůj význam a navazuje na něj další proces. Vynechání nebo zamrznutí na nějakém stupni by bylo zkázonosné pro další období. A stejně tak je to u nás lidí, ale my tomu nepřikládáme důraz, jelikož si myslíme,že všemu vládneme a jakožto vyspělé bytosti v nás nemůže být nic tak nízkého jako je zvíře. Avšak když se podíváme kolem sebe, tak uvidíme poměrně zajímavou scenérii nevzdálenou právě říši zvířat. Zlo, které všude kolem bují je toho přímým důkazem.

Proto oslovme a vkročme dobrovolně ke svému animálnímu bodu a naučme se s ním pracovat dříve než on začne věci dělat sám bez našeho vědomí; tedy víc než dělá doposud.