Zvíře v srdci člověka

18. prosince 2016 v 17:06 | Petr Jáchym
Zvířecí neboli pudová složka v člověku je velmi zásadní psychologická veličina, která hraje velkou roli v našich životech. Jako základní primitivní energie je nositelkou života v jeho nejzákladnější podobě. Má velmi přímočarý charakter a nevybíravý směr, který vede přímo k cíli.
V každém z nás se tato podoba nachází a mnohé v našich životech ovlivňuje, jen málokdy si ji dovedeme uvědomit. Už jen proto, že když se dostává ke slovu často se zmítáme v pocitech méněcennosti a trapnosti potom, co se na její vlně událo. Charakter této složky dříme v nejhlubších temnotách a tak je opomíjena její důležitost; avšak když je přehlížena dlouhodobě najde si cestu ven a vylítne na světlo v podobě afektu, lítosti, sexuálního nediferencovaného chtíče,... To vše jsou její aspekty.
Se svým zvířecím aspektem v nás je třeba velmi intenzivně komunikovat a zjišťovat jeho potřeby. Pokud jsme s ním v kontaktu a vymezujeme jeho nároky do patřičných mezí pak je to velmi podobné sochařině, kdy sochař z bloku kamene tesá sochu. Pokud s ní v kontaktu nejsme pak se její uvolnění podobá vulkánu, který je dlouho nečinný a pak začne chrlit lávu a kamení z útrob svého jícnu.
Animální energie hovoří velmi zrádnou řečí, kterou je třeba umět naslouchat...už jen z postaty je jasné, že se bude jednat o řeč komplikovanou, avšak přímočarou a nezištnou. Komlpikovaná bude především pro náš mozek, který se snaží vše logicky vysvětlit, avšak to je přesně opak pudovosti.
Nežít tuto složku znamená laxnost, bezduchovost života. Žít ji je jako průlet tryskáčem. Je třeba zjistit její rozsah a umět ji dát ji mantinely, ve kterých je možná její existence, která bude mít tvůrčí rámec. Bude vnášet do života dostatek energie, ale zároveň bude mít konstruktivní charakter. Je to jako krásný divoký hřebec, který se musí ochočit, usměrnit a neustále s ním být ve střehu. Její přítomnost v našem životě nám dává sílu, víru přírodního vlivu, smyslu života a jeho pravé směřování.
Mnozí z nás mají touhu lpět na nějakém krásném mezníku, kterého docílili. Avšak zvířata si nemohou dovolit lpět, jelikož každý moment v jejich životě má svůj význam a navazuje na něj další proces. Vynechání nebo zamrznutí na nějakém stupni by bylo zkázonosné pro další období. A stejně tak je to u nás lidí, ale my tomu nepřikládáme důraz, jelikož si myslíme,že všemu vládneme a jakožto vyspělé bytosti v nás nemůže být nic tak nízkého jako je zvíře. Avšak když se podíváme kolem sebe, tak uvidíme poměrně zajímavou scenérii nevzdálenou právě říši zvířat. Zlo, které všude kolem bují je toho přímým důkazem.

Proto oslovme a vkročme dobrovolně ke svému animálnímu bodu a naučme se s ním pracovat dříve než on začne věci dělat sám bez našeho vědomí; tedy víc než dělá doposud.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jana Jana | E-mail | Web | 15. ledna 2017 v 9:06 | Reagovat

Někdy je pravda celkem prima nechat se ovládnout spíše vnitřním zvířetem než jej ovládat a tlumit. Zachrání to tělo i duši :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama