Jeden chybný krok

24. ledna 2017 v 17:13 | Petr Jáchym
Přistup blíž a přijmi to jako fakt, že chyby neexistují…tudíž krok, který nazýváš jako chybný chybným není. Byl prostě nutný k uvědomění a kdyby to nebyl tento, tak by to byl nějaký jiný. Ostatně nemůže být jen jeden, jelikož jeden krok navazuje na druhý a jejich soustava je cestou, kterou putuje/me náš život. A pak buď rád, že se to již stalo, lepší než-li později.

Tak onen krok už se stal, pak je třeba stejným směrem udělat ještě pár dalších a přidat si trochu navrch. Vím, není to příjemné už teď, ale výživné je "zešílet" pořádně a ne jen na půl. Čím větší kus si totiž člověk ulomí na začátku o to míň bude muset dojíst na konci, a že je každý koláč jednoho lidského bytí v této podobě nutné dojíst celý je snad už teď jasné. Pokud ne, pak to objasněno bude - nebraň se tomu.

Když se ocitneš na dně, tak je třeba vstát a jít. Kam? Dopředu…ano dopředu, jelikož zpět jsou dveře zavřeny a bušit na ně, aby je někdo otevřel je příliš vysilující. A proč bys sem byl vhozen, když bys měl těmi dveřmi jít zpět? To je stejné jako by ses narodil a chtěl vlézt zpět do lůna své matky. I tenkrát jsi vypadl od někud, kdes to znal někam, kde to bylo jiné, divné, ohrožující, strašné. Tak teď jsi v podstatě ve stejném bodě, avšak trochu jinak. Takže už to v podstatě znáš a víš co bude následovat.

Říká se, že na světě existuje jen jeden zázrak: A sice, že se člověk z rozdělenosti zrodí do jednoty. A to je přesně tento moment, respektive výchozí bod v tomto procesu. Nevědomé zvířátko, které si bezstarostně šlo životem, dělalo jednu nesmyslnou věc za druhou, hojně si užívalo plodů světa a na nic nedbalo zde sedí a pláče. To je v pořádku, to se stává každému, kdo se ocitne v této situaci. Jen jedna věc je nutná: vstát a jít, nemarnit další čas, jelikož zde už je vše jinak a vládnout jiné zákony než odkud jsi přišel. Cesta odsud do rakve je trnitá, bolestná a strašná - z pohledu od místa, kde se nacházíš to jinak vidět nemůžeš, ale až kousek projdeš, zesílíš a zdomácníš, tak zjistíš, že je na ní mnoho krás, které se nedají k ničemu, cos doposud poznal přirovnat.

Ať si každý říká co chce, věnuj se pouze svým vlastním pocitům; jak sám vidíš zde je velmi prázdno, tudy mnoho lidí nechodí a neprošlo. Proto jejich rady nemohou být zcela objektivní, když radí něco, co sami nezakusili. Vše, co zde je ti třeba už máš, jen o tom nevíš. Vždy jsi to měl, obrať proto svůj zrak do sebe samého a hledej nástroje, které tě od této chvíle povedou cestou ke svému cíli, po cestě kterou naplníš své bytí, jenž ti bylo z jakýchsi důvodů dáno právě v tento čas, na tomto místě a v této podobě.

Žij sebe a prožiješ tak život.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jana Jana | E-mail | Web | 26. ledna 2017 v 14:57 | Reagovat

A jak člověk pozná, že jde vpřed a neutíká? To, co popisuješ, je impozantní, ovšem já bych třeba problém v tomto měla...

2 Petr Jáchym Petr Jáchym | 26. ledna 2017 v 18:41 | Reagovat

[1]:
A jak člověk pozná, že se zamiloval?
Je to podobné; je třeba umět cítit... Problematické to je, každý starý systém/zvyk má tendenci se vracet, jelikož nechce být zničen.

Jinak díky, jsem rád, že napsané zaujalo.

3 Jana Jana | E-mail | Web | 27. ledna 2017 v 20:43 | Reagovat

[2]: No je to chytrý dotaz, to s tou láskou. Já jen, že osobně mám problém. Příjde mi, že problém řeším a místo toho utíkám ... Ale pocitově ... Každopádně se mi tu líbí :)

4 Petr Jáchym Petr Jáchym | 28. ledna 2017 v 9:32 | Reagovat

[3]: Pak snad chytrý dotaz doladil jak se věci mají :-)
To jistě máte, když čtete takovéto věci :-), nicméně už jen nepatrný krok kupředu je, že si problém přiznáváte.
Vy už jste asi kousek dál v procesu: ono vlastně je to tak, že si to člověk/a myšlenkami tak zamotá, že už ani neví zda utíká nebo jde kupředu...v zákulisí se zároveň děje oboje a v tom pnutí a rozporu se stane to, co má ;-), ale to předbíhám v čase...
Jsem rád, že se Vám tu líbí :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama