Hranice normálnosti

12. května 2017 v 11:15 | Petr Jáchym
V historickém příběhu o Krysařovi tónu píšťaly nepodlehli 2 jedinci: dítě a blázen…tím se zachránili. Kdo je ten blázen?

Nebyl to náhodou člověk, kterého vesnice pro svou jinakost vyčlenila a dala mu nálepku blázna jen proto, že nebyl normální, tedy jako byli všichni ostatní v oné vsi?

Zdá se, že co většina ctí, to je norma, tedy normální. Většinový dav má následně pro své členy vystavěny hranice. Jsou to vytyčené hranice normálnosti a ten, kdo je ctí může v davu zůstat a těžit z něj výhody. Kdo je nectí, ten bude nemilosrdně vykázán, jelikož není nasnadě, aby byly dovnitř vneseny nějaké mravy, které by normálnost nakazily. Každé hranice jsou vždy limitující a zavádějící. Čím více lidí podléhá stejné hranici a podřizuje se jí, tím více je jedinec limitován a o to méně se rozvíjí. Jelikož masa je z podstaty věci na úrovni vědomí nejméně vědomých jedinců v ní zastoupených a tak má velmi nízký stav rozlišení.

Avšak mnoho lidí, kteří uvízli v této pasti zaujali stav pohodlnosti, teplíčka stáda a již dnes pro samé stromy nevidí les…i když je jim to někdy mnohdy proti srsti, jak se dav vymezuje, tak i přesto raději zůstanou, přeci jsou tam všichni, které znají; zvykli si. Vývoj se koná velmi okrajově, člověk podléhá civilizačním chorobám a bludům, kterými je v davu živen.

Oproti tomu člověk, který žije primárně mimo většinový proud a nenásleduje zvyklosti davu běžné si určuje hranice své existence jiným způsobem a nahlíží je jinými měřítky. Tato měřítka podléhají zákonům jeho osobní normálnosti…málo hledí, zda je to někomu dobré nebo ne. Je svobodný, nemusí se nikomu zpovídat ze svých činů, tedy krom sebe. Jeho zákonem jsou pocity a emoce jemu vlastní. Těm se vymezuje, s těmi sdílí a snaží se uspět v každodenním boji v sobě samém co možná nejlépe, aby večer až bude docházet k self konfrontaci byl schopen obhájit si své konání.

Co je tedy normální a jaké jsou hranice? Zdá se, že pro každého je to jiné, každému je vlastní ten jeho pohled, na který má názor. To, že společnost je na tom, tak jak je především dáno i tím, koho si většina vyvolí jako představitele, kteří ji vládnou a vedou ji svým vlastním příkladem životem. Oni jsou mravními atributy normálnosti. Jejich postoje, názory, styl vyjadřování se stávají mnohdy normou a pastvou těm, kteří se tím nechají živit. Bohužel je právě v těchto dobách častěji a častěji z mnoha koutů světa vidět u takových lidí hulvátství, sebestřednost, lež a faleš. Mocenské boje jsou na denním pořádku a nenávist se tak úspěšně rozsévá mezi lidi a stává se normou. Nicméně tito jedinci jsou jen pouhými zrcadli lidí jako takových. Každý má v sobě archetypální vlastnosti, jen je otázka jak se k nim mravně vymezuje pokud se ho dotýkají.

Jaké zítřky čekají společnost, která si pro svou pohodlnost udělala příliš těsnou hranici, nevšímá si hniloby, která v ní bují a podporuje nízké mravy zkažených hlav? Ryba vždy smrdí od hlavy… A atribut krysaře se vždy vrátil přesně v okamžiku, kdy norma přetekla svou kontrolovanou mez do neúnosných rozměrů.

Vše začíná u jednice a ten, jako základní stavební jednotka tvoří společnost. Je tedy na každém z nás jaké hranice bude normálnost mít a skrze jaká měřítka bude posuzována.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 newsfromnature newsfromnature | Web | 14. května 2017 v 19:34 | Reagovat

Suprový článek!

2 Čerf Čerf | E-mail | Web | 14. května 2017 v 20:54 | Reagovat

Etalony jednání už je dnes nutné z čistě sebezáchovných důvodů hledat úplně jinde než ve formálních "špičkách" společnosti.

3 Petr Jáchym Petr Jáchym | 14. května 2017 v 22:01 | Reagovat

[1]: díky moc ;-)

4 Petr Jáchym Petr Jáchym | 14. května 2017 v 22:02 | Reagovat

[2]: ...souhlas...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama