Když se nikdo nedívá

17. května 2017 v 13:47 | Petr Jáchym
Pod rouškou samoty člověk odhazuje svou masku, kterou má nasazenu vůči okolí, aby nebyl zachycen ve své pravé podstatě. Maska je vztahová obrana před světem...
V okamžiku, kdy má člověk jistotu, že ho nikdo nepozoruje spadne sám do sebe, stane se objetí svých myšlenkových pochodů, tužeb, vášní,… Každý z nás dobře zná, jaké příběhy opanují naší mysl, co nás ovládá a kam vedou naše myšlenkové kroky.

Obecně je známo, že člověk se dostane do sféry o níž by se dalo říci, že on není tím, kdo je režisérem role, kterou hraje. Je vtahován do nesčetných zákoutí sebe sama; mysl ho začne zaměstnávat myšlenkami, které se noří z nižších a nižších pater a začínají nás pohlcovat. Hnedle je nabízen ten a hnedle zase jiný úsudek, tu se vynoří nějaký plán, který přesně vymyslí, jak věci budou. Jakmile se člověk moc topí sám v sobě, začne se pod tíhou paniky vymezovat a myšlenky zahánět, dostaví se spolehlivý fenomén - chuť, stará známá veličina, která si podmaní smysly. Začne nepozorovaně nabízet nespočet lákadel a scénářů jak ji ukojit.…člověk odolává, avšak jen do doby, než sám sobě vysvětlí, že trochu nikoho nezabilo a tím je ztracen, alespoň v této partii.

Ale co to v nás je, že jakmile jsme sami, tak se začnou dít tak nepřístojné věci? Proč se to děje vždy, když je člověk sám? V okamžicích, kdy jsme sami a víme, že nás nikdo nepozoruje, tak se odevzdáme sami sobě ve vidině, že si trochu odpočineme od toho neustálého divadla, které všude, kam se pohneme sehráváme. Avšak jelikož v době, kdy hrajeme společenskou roli a máme na sobě nandanou masku jakési dokonalosti, tak k sobě nepustíme nic, co nechceme. Vědomí tedy dokonale kontroluje vše, co se kolem něj udává a profiltruje do sebe jen to, co je mu poplatné a vhodné. Jinak by bylo ohroženo a ztratilo svůj vliv na člověka.

Právě v době, kdy jsme sami, tak se začne dít kompenzační proces; nevědomé stránky nás samých si začnou odebírat svou daň za tak dlouhý čas, kdy nebyly v činnosti. Jelikož je nevědomí velmi spletitá forma, která má dominující slovo v našich životech, proto jsou stavy, kdy nás atakuje tolik obtížné a proměnlivé...
Ti, kdož vědí přijímají tento fakt a snaží se ustát nápor monstra, které se na nás valí z hlubin a my nejsme sto předvídat, jaká složka nás napadne a s jakým scénářem přijde tentokrát. Snaží se vědomě reflektovat hru, která se uvnitř děje. Složky, které hru hrají jsou neskutečně inteligentní, záludné, silné a manipulativní. I přesto se dá obecný vzorec jejich hry rozklíčovat, najít její zákonitosti a umět jim do jisté míry odolávat, být účasten.

Ta podivná hra je vždy jiná; čím více víme, tím více propracovanější a záludnější je…někdy vedeme, někdy prohráváme; je to nikdy nekončící proces nutící nás být co nejvíce aktivní. Toto je cesta růstu a vývoje..umění vyznat se v tom si žádá člověka celého a bezpodmínečně přítomného. Na konci příběhu tušíme příslib harmonie a stav symbiózy mezi námi a tím v nás. Málokdo ví, co je dál a málokoho to zajímá; jelikož Ti, kdož putují a snaží se mít svou masku co možná nejpropustnější to nedělají zištně, ale proto, aby byly sami pro sebe lepšími, byly schopni sami se sebou vyjít, uměli se kontrolovat a věděli, jak budou reagovat i v situacích, které je z nenadání přepadnou.

Cesta životem vede k sobě samému a ta vede skrze své stíny…říká se, že kdo neprošel peklem svých vášní, ten je ani nikdy nepřekonal. Na začátku každé cesty je rozhodnutí a k němu je vždy dána i energie, aby bylo cíle dosaženo. Žádná cesta není jednoduchá, ta k uvědomění je tou nejsložitější, velmi různorodá a opravdová…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Asterius Asterius | E-mail | Web | 17. května 2017 v 19:01 | Reagovat

Je to hrozný. Člověk opravdu nemá klid, když zmizí pokušení od lidí kolem, o samotě se hned vyrojí další jiná.

2 Petr Jáchym Petr Jáchym | 18. května 2017 v 10:04 | Reagovat

[1]: Jojo růst je nemilosrdný...toto nás však vyděluje od zvířat - výsada vědomého jednání ;-)

3 Asterius Asterius | E-mail | Web | 18. května 2017 v 17:01 | Reagovat

[2]: Hm, pravda. Zlato je potřeba vyzkoušet v ohni. A pak se teprve uvidí, jestli dotyčný za něco stojí.

4 Petr Jáchym Petr Jáchym | 19. května 2017 v 11:58 | Reagovat

[3]: ...krásný a podnětný komentář ;-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama