Nikdy se toho nevzdám

21. června 2017 v 20:41 | Petr Jáchym
Podstata života je taková, že člověk nalézá to, co má v sobě a s tím se snaží žít. Uvádět svou přirozenost do svého života, sebe do společenského řádu. Rozšiřovat základnu svého vědomí, aby byla košatější a rozmanitější a tím byl člověk plastičtější, autentičtější.

V důsledku není možné se něčeho vzdát…proč by se měl člověk vzdávat toho, co mu bylo dáno? Myšlení má mnoho dobrých důvodů proč nepřijmout to nebo ono. Má i moc to popřít, ale vzdání se toho tím nedosáhne. Pouze to nepohodlné vytěsní na jinou kolej, kde si to bude chystat pole na další vpád v budoucnu.

To, co je třeba činit je nahlížet a ze situací, které nás obklopují si brát jejich podstatu, tedy bod, kterým je nám naznačováno co nám to, či ono přináší. Jakou informaci o nás samých je nutno rozluštit, abychom mohli být sami sebou. Každý takový akt je-li pravý s sebou ponese rozpor, jelikož abychom se dostali k pravdě budeme muset rozpoznat zapeklitost šifry, která je nám ukazována…k jejímu klíči je třeba přijmout příběh cele, tedy i s jeho částí, která nám nebude zrovna vonět. Ano, je v nás něco, co brání zahlédnout pravdu a to je třeba přerůst.
Výška stojí na hloubce a to platí i zde!

Když přerosteme své nechtění a popereme se s neochotou vidět pravdu o nás samých, objevíme nové životní obzory, místa v nichž není třeba kontrola, urputnost, stres a strach. Jistě jsou to nemalé fenomény, které jsem uvedl; stejně tak jsem si vědom těžkosti celého procesu, bolesti, kterou s sebou nese, stejně jako dezorientace, která je nezbytnou součástí. Avšak ono není výběru, jelikož nic jiného prostě a jednoduše není možné, pokud máme žít v pravdě. Nepomohou ani aplikace štěstí, pilulky pohody, ani mentální programy, které si nahrajeme do mozku.

Podstatu lidství je možné pouze přijmout, cele integrovat vše, co máme dáno na cestu životem. Přijmout přirozené zlo, které v sobě nosíme, posvítit si na mínění, které o sobě máme. Rozložit se na jednotlivé dílky, ty poznat, poskládat zpět a mít na pozoru vše, co se v nás děje. Být přítomen a dávat pozornost jakékoli stránce naší osobnosti, která se právě v tu chvíli hlásí o slovo. Vše má smysl, vše tvoří celek a je nám z nějakého důvodu dáno. Toto je třeba si osvojit a přijmout jako fakt a pak se nevzdávat toho nastavení, které jsme si nově vytyčili. Co nebude třeba, to odejde…co nového se objeví, to poznáme.

Jen tak bude náš život pravý, bude obsahovat všechny přirozené aspekty, člověk se bude vymezovat procesnímu rozporu z toho celého pramenícího a tím růst směrem k celosti. Pouze když se cele cítíme, tak celými můžeme být. Tento proces není pouze mentální, ale je to zároveň i emocionálně-intuitivní disciplína, která tvoří celek toho, co se v nás odehrává. Dáváme tak slovo podprahovým složkám v nás samých, které abychom vyrostli musí být přiznány a přijaty za svou součást.

Každé světlo je ohraničováno tmou, jinak by světlem být nemohlo. Stejně tak my lidé jsme ohraničováni tím, čím jsme, jinak bychom to nebyli my. Vzdát se čehokoli na úkor něčeho jiného je zkratka, která bude vždy velmi bolestně pocítěna, jelikož vzpouzení se přirozenosti je cesta, která není vpřed.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama