Mám tě rád/a, ale...

22. října 2017 v 12:48 | Petr Jáchym
…koho vlastně?
Uff je to děsivá představa zjistit, že nevím s kým žiji již tolik let?…zajisté ano! Procitnutí bolí, avšak nebyl jsem to na začátku já, kdo si toho onoho člověka vybral? Nebyl jsem to ten stejný já, kdo povoloval hranice tolerance a ustupoval nejprve malé a později větší a větší kroky pro zachování vztahu?
Buďme rádi za takové otázky, něco se v nás budí a praská dávná iluze, na které stál ten hrad štěstí, který jsme žili. A pak není nikdo, kdo by tímto neprošel, aby se dostal jinam.

Jistě to bude těžké podívat se pravdě do očí, ale co se dalo čekat, když je základ tak vrtkavý… dnes již člověk možná ví, že bylo lepší se s partnerem rozejít, když přišel onehdá rozkol, který byl již za hranicí. Ale ten pocit, že by byl člověk sám, byl tak silně děsivý, strach z dopadu silný…pak ale není divu, že nyní jsou věci tak jak jsou. Co se dělo všechny ty roky a jak hluboké jsou jizvy na duši ví jistě každý, kdo prochází takovým rozborem sám nejlépe.

Aby člověk mohl žít smysluplný vztah, který oba zúčastněné povede vývojově kupředu, tedy budou kvést a ne uvadat, na tom je třeba hodně pracovat. Ale jako vždy, vše začíná u jedince, tak i ve vztahu je třeba, aby se člověk sám poznal, cítil jak mu je samotnému se sebou, jak nakládá se svými afekty, radostí, lítostí, atd. Jen tehdy bude schopen toto vše sdílet na společné vztahové platformě, kde se bude setkávat s druhým člověkem. Aby po dobu, po kterou spolu budou kráčet žili vztah, který bude protkán upřímnými emocemi, sdílením a interakcí. Aby se nebáli říkat jeden druhému co opravdu cítí, jak na něj jednotlivé společně strávené situace doléhají a co si z nich odnáší.

Jen takto může vypadat živý vztah, ve kterém budou oba účastníci mít stejný krok, stejná práva a budou si rovni. Jeden druhého nebude chtít vlastnit a přeci se budou mít, budou se vzájemně tolerovat, respektovat a milovat. Budou spolu vzkvétat a chtít prožívat společný čas.

Toto však je investice nezištná, kterou ustojí pouze ten, kdo se do ní ponoří cele, svlékne se do naha a odhalí své nitro do morku kostí. Nalije si se svým protějškem společného kalichu v němž budou všechny doposud prožité dny a situace minulosti bezezbytku vyřčeny, ať už byl jejich scénář jakýkoli. Zadní vrátka nemohou být, jinak se to vše bude vyvíjet na základech, které nebudou pevné a na to není již po druhé čas. Pokud já něco zalžu, pak stejnou měrou bude zalháno mě.

Člověk, se kterým do vztahu vstupuji mi vždy má něco ukázat o mě samém a proto je na mě zda to vidět chci nebo ne. Pokud ano, bude to cesta jistě nelehká, ale pravá ať už s tímto nebo nějakým jiným dalším člověkem. Oba lidé musí jít stejným tempem a oba musí chtít.

Pokud udělám jakýkoli ústupek na úkor sebe sama, tedy ustoupím druhému před sebou, pak musím očekávat, že budu nucen tuto daň si vybrat. Mít sebe na prvním místě není sobeckost, ale nutnost, bez sebe nemohu stavět nic kolem sebe a nemohu být kvalitním člověkem pro druhé.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 22. října 2017 v 15:41 | Reagovat

Je to napsané moc hezky, doufám že můj vztah přežije všechny tyto vrtkavosti :)

2 Petr Jáchym Petr Jáchym | 22. října 2017 v 18:48 | Reagovat

[1]: Díky za názor k tomu, jak je článek napsán.
Přeju Ti, aby jsi ve vztahu prošla vším, proč je Ti dán...zdárně.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama