Stín za oknem

9. října 2017 v 19:35 | Petr Jáchym
Stín je složkou, která v sobě nese informace o nás samých. Jelikož je to složka stinná, tak jsou to ty méně příjemné informace, které mnohdy o sobě nechceme slyšet, nebo nejsme s to je integrovat do našeho vědomí.

Avšak, co takový stín dělá za oknem? Stín je něco, co by měl člověk mít bezprostředně u sebe, měl by s ním komunikovat, tak udržovat v mezích jeho velikost a tím pádem i moc. Stín je totiž dobrý rádce, avšak špatný pán. Pokud se člověk z nějakého důvodu od svého stínu oddělí, začíná přesně v ten okamžik jeho vykořenění, jelikož stín k člověku přirozeně náleží. Obě veličiny, tedy světlo i stín mají své místo v lidském životě a v ideálním případě by měli být v co nejtěsnější interakci, aby se zachoval zdravý a smysluplný vývoj jedince.

Pokud je stín tak daleko, že je za nějakou přepážkou, pak se dá spekulovat o tom, že ten, jemuž náleží před ním utekl a mylně se obává, že tím nad ním vyhrál. O svém omylu bude spraven způsobem obdobným, jakým on se snaží svůj stín přelstít nebo obejít. Je to samozřejmě scestné a z dlouhodobého hlediska neudržitelné prchat před něčím, co je k nám připoutáno neviditelnou nití. Stinné stránky naší existence jsou velmi mocné a silné složky, ale ten kdo o tomto nemá povědomí jistě nemůže jim takovou moc přiznávat.

Ale zpět ke stínu za oknem…existuje krásné pořekadlo: Víš, čím trápí ďábel duše v pekle? Nechává je čekat. A přesně tak to bude se stínem za oknem. On totiž nečeká, ale nechává čekat toho, kdo se před ním uvěznil ve svém domě a tím, že není u svého majitele, který ho nekultivuje stává se ďábelským. Avšak ten onen jednou bude muset vyjít a naproti vchodu bude stát stín, pokud vyjde záhy po tom, co ho opustil…bude-li vyčkávat předlouho bude kolem jeho domu už jen tma, jelikož stín roste každým dnem víc a víc. A pak dojde ke konfrontaci, která je nevyhnutelná a její síla se bude rovnat úměře času, který člověk na místo stínu věnoval něčemu jinému.

Celá věc vypadá tedy tak, že když se člověk jakýmkoli způsobem dostane do střetu se svým stínem neměl by ho od té doby už nikdy pustit ze zřetele natolik, aby se mu vzdálil ze zorného pole. Měl by s ním komunikovat a chtít znát jeho názor na to, jak se věci mají a to konfronatovat se svou světlo stránkou. Avšak nesmí ani jednu z těchto veličin chlácholit či vyzdvyhovat. Cesta života vede středem mezi nimi, ideálně co nejrovnoměrněji zatížena světlou i tmavou stránkou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama