Vůle žít

2. října 2017 v 15:14 | Petr Jáchym
Vůle žít je člověku od narození víc než vlastní...je to nejpřirozenější vlastnost par excellance, byť si ji přímo neuvědomujeme. Ale jak stárneme, tak se vůle žít v dětství tak znatelná postupně někam vytrácí….

V lidském životě se stane v určitý okamžik obrat...vše bezstarostné, které tak samozřejmě plynulo náhle je komplikované a překážky na cestě jsou stále těžší a těžší. Energie ubývá, vztahy nefungují a vše šedne a černá. Člověk ztrácí náboj a vůli k čemukoli, mnohdy až k samotnému žití.

Tento stav je známý, je to stav poledne života, kdy se jeho trajektorie sklání k druhé polovině na cestě od startu k cíli. V tento okamžik se mnoho věcí prověřuje, láme a my jsme bezbranní a opuštění…okolím, světem, sebou. Není nic než prázdnota, bezedná prázdnota, zmatek, chaos a velmi často se k tomu přidají i nejrůznější katastrofické scénáře, aby si tuto pasáž člověk uvědomil opravdu do plných. Je to nutné?? Ano, je to nutné! Jelikož člověk je tvor, který si myslí, že vše vymyslí, nahraje si nějaký odposlouchaný blábol do hlavy a bude mu zase fajn, ale to je omyl. Takto to nefunguje, alespoň ne ve světě pravém.

Na to, aby se člověk dostal k smysluplnému životu, musí v sobě najít k němu vůli. Ta je však velmi prchavá a abstraktní veličina. Nedá se koupit, nedá se nahrát a nedá se vymyslet. Dá se pouze získat cestou skrze stav, ve kterém se nacházím. Pokud jsem ztracen, je mi blbě, tak je třeba vstoupit do konfrontace se sebou a přiznat si, že strůjcem svého vlastního stavu jsem já sám a blbě je mi především ze sebe, jelikož to jak jsem doposud žil a choval se nemůže přinášet žádné jiné plody než tyto. Ano, zní to šíleně, ale jen skrze své vlastní stavy se mohu dostat k sobě a tam, ve své bolesti a tmě hledat světlo vůle, které mě vyvede z krize ven.

Vždy je člověku dána síla něco spatřit a s tou jde ruku v ruce i síla toto změnit. Bude to těžká změna, bolestivé odbourávání mnoha a mnoha navyklých vzorců a iluzí, který si člověk stavěl jako věž a ta nyní zemětřesením je zbourána až na pevné základy, mnohdy i ty jsou narušeny. Je to období žalostné a hrůzné, ale v sutinách, které se budou přerovnávat a zjišťovat, co z nich smysl má použít do další stavby a co ne se leccos najde a mnohé se nám oživí, jak to s tou danou věcí u stavění bylo…v tom je podstata léku.

Největší tma je vždy před úsvitem, proto když bude člověku nejhůře, tak ve své beznaději, opuštěnosti a chaosu najednou ucítí něco, co doposud nepoznal. Bude to bod, který je čímsi, co má nějaký smysl, co nese nějakou informaci a byť to nemá jasné kontury, tak i naději. Toto je zárodek nového uskupení, který se vynoří z moří nevědomí a jeho součástí bude i vůle, která bude člověka provázet na cestě jeho dalším životem. Je to bod, který se dá pouze zakusit a nalézt tím, že si pro něj člověk dojde až na kraj svých sil. Neexistuje zkratka jak ho získat, neexistuje intelektuální výplod, který by ho vymyslel a je nesmyslem dělat o tomto dohody. Jediným smyslem a cestou je jít a najít poklad ve troskách svého chrámu, který v nás stojí toho času na mýtině v černém lese.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Steeve X Steeve X | Web | 2. října 2017 v 17:56 | Reagovat

Myslím, že v průběhu života si těmihle  "krizemi středního věku" procházíme skoro pořád. Člověk je jednou nahoře, jednou dole, a občas ani neví, jak se tam ocitl. Jak říkáš, důležité je nakonec rozbít ten kruh smutku, najít východisko a posunout se dál. Smutnění možná v určitých situacích pomáhá, nicméně jinak neumí nic pozitivního přinést.

Líbí se mi, jak je to napsaný :)

2 Petr Jáchym Petr Jáchym | 2. října 2017 v 18:19 | Reagovat

[1]: Je to tak jak píšeš, zakoušíme oboje a je to přirozené. Avšak v počáteční fázi, tj. ve vstupu do období kolem středu je to dosti znatelné svou novostí a náporem, na který nejsme připraveni...
Smutek má svůj stejný účel jako radost, je druhou stranou mince, žít musí být obé.
Mě těší, že se Ti můj článek líbí a díky moc za vyjádření názoru! Ať se daří...:-)

3 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 2. října 2017 v 19:58 | Reagovat

Moc hezky napsáno. Vůli žít má v sobě určitě každý z nás, ale ne každý si s tim dokáže poradit.

4 Eliss Eliss | Web | 2. října 2017 v 20:18 | Reagovat

O jé teď už se děsím toho jak budu starší a budou na mě chodit krize...

5 Petr Jáchym Petr Jáchym | 2. října 2017 v 21:02 | Reagovat

[3]: Děkuji za názor a vyjadřuji svůj souhlas k druhé části komentáře...:-)

6 Petr Jáchym Petr Jáchym | 2. října 2017 v 21:03 | Reagovat

[4]: ;-)zase dobré vědět, jaké asi budou a co s nimi...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama