Listopad 2017

Chci být víc než...

30. listopadu 2017 v 20:23 | Petr Jáchym
Je málo spokojit se s tím, čím člověk právě je. Vývoj si žádá dosahování nových a nových met, bez nich se nekoná růst a stagnace je něco nepřípustného…tedy pro člověka, který si je vědom svého života.

Existuje mnoho vývojových stupňů a je zcela nemožné dostat se do stavu konečného nebo snad dokonalého. Takový stav by byl roven božství a to jak na světě denně vidíme dokonalé být nemůže, i kdybychom přijali, že ho nějaká božská entita vytvořila.

Jelikož to vše, co člověk sám v sobě reflektuje má kořeny v nevědomí a to je nekonečnou krajinou, kterému je omezené lidské vědomí podřízeno, proto není možno ho přerůst a být něčím nad ním. Ano mnoho lidí si myslí, že tomu je jinak, avšak už jen to, že jim toto našeptává egocentricky podřízený mozek je samo o sobě scestné. V důsledku jsou to jen obrany dítěte v lidech, kteří se bojí z něj vyrůst.

Dostávat se na žebříku života dále zdá se být smysluplnou disciplínou, jelikož je na ní tolik možných stupňů, člověk se vidí ve stále jiném a jiném úhlu pohledu díky tomu, jak obrušuje hrany svého pomyslného krystalu a tvoří tak jeho podobu plastičtější, dokonalejší. Je pravda, že tato disciplína je velmi ošemetná, nebezpečná a mnohdy zdá se být šílenou, to však nic nemění na tom, že vede k růstu člověka směrem k dospělosti a blíže k naplnění smyslu a směru, kterým se život ubírá…v čem se zrcadlí jeho naplnění.

Naplnění života není venku, ale uvnitř nás…na věci a lidi, které máme kolem sebe jen reaguje naše nitro, ukazuje nám v jaké poloze se nacházíme a jak bychom se měli zachovat; to vše skrze pocity a emoce.
Souhlasím, že někdy je to velmi nepříjemné se s mnohým ztotožnit, ale co se nás bytostně dotýká, to je nám vlastní, co ne, to máme zastoupeno méně, momentálně zpracované a nebo to není zrovna na pořadu dne jen proto, že na to ještě nejsme nachystáni.

Být víc než tím, čím jsem nyní je zajímavý úhel pohledu, v jistém směru je to meta nejvyšší, na kterou je možno nastoupit a vykonat v ní jakoukoli práci je blahodárným počinem. Ne vždy příjemným, ale plody žádné rostliny se nerodí ihned a někdy je třeba k jejich sčesání i několika let.

Navždy

10. listopadu 2017 v 16:10 | Petr Jáchym
Již navždy budeme ve stavu jiného pohledu na svět než jsme byli doposud zvyklí. Čím dál zřetelnější změny, které se kolem nás dějí mají zdá se mnohem hlubší než jen náhodný význam.

Právě nyní je doba, kdy přes sebe přecházejí dva zvěrokruhy a to s sebou vždy neslo nemalé změny a přeskupování starých pořádků na nové. V neposlední řadě má tato událost vliv na vědomí člověka jako jednotlivce a tím na celou společnost. Obdobně velký znatelný vliv na přetváření společnosti bylo s nástupem nyní dosluhujících Ryb, které když zhruba před 2000 let vstupovaly do řízení chodu přinesly nemalé posuny ve světě.

Nyní nastupuje Vodnář…ten má jiný charakter než Ryby, především velmi znatelný prvek je v tom, že je to lidská postava. To by mohlo být ukazatelem na nutnost budování kultu jednotlivce, tedy osobnosti. Protikladně plující ryby poukazovaly na dvojné uspořádání lidské podstaty, neboli na boj protikladných sil uvnitř nás, které jsou v neustálé konfrontaci.

Vodnář jako lidská postava, ve které se tento proces protikladných sil odehrává a z něhož on roste je pohled nový a ten si bude žádat lidskou účast jiným způsobem než doposud. Počítá se, že lidstvo po dobu trvání období kralujících ryb poznalo konfrontaci protichůdných sil a integrovalo je do svého vědomí…nyní tedy přechází na vyšší metu. Každý jedinec vychází z jiného nastavení a tak bude muset více či méně přidat na své práci, aby se do nastávajících změn co nejdříve začlenil.

Nebude to věc lehká, jelikož proces si bude nárokovat rozdílný pohled na sebe a na svět jako celek. Už nebudeme moci hledat tolik záchrany z venku, ale budeme nuceni sahat do sebe pro radu, brát sebe jako středo bod konání a tak se stavět dále vůči světu. Bude to nový druh vědomí, který nastupuje a ten si bude žádat spektrálně rozvinutější pohled na procesy, které se kolem nás dějí. Bude kladen vysoký nárok na přímé rozhodování jednotlivce a bude patrná osobitější konfrontace s věcmi, či lidmi, kteří se nás dotýkají.

Změny, které se nyní budou dít budou přímo úměrné ochotě jednotlivce postavit se ke změnám v jejichž ohnisku se nachází…mnohdy aniž by si toho byl vědom. Tyto změny budou tématem na dalších dva tisíce let, kdy dojde k dalšímu střídání na zvěrokruhovém kole, tudíž pro všechny z nás, kdož nyní žijeme je tato změna již trvalá. Jak se s ní popereme bude na každém z nás.