S tužkou v ruce

28. února 2018 v 21:15 | Petr Jáchym
Pamatuji si jak jsem stál s tužkou v ruce nad papírem, velkou čtvrtkou na kterou jsem se chystal obkreslit kruh do něhož budu kreslit. Mozek jel na plné obrátky a konstruoval myšlenky kudy se bude ubírat k podobě kresby.

Jednalo se tenkrát o můj téměř první obraz, do kterého jsem se v dospělém životě pustil - o mandalu. Byla to součást mé práce na sobě. Proces sebepoznání se tehdy dostal do nehybné fáze z níž bylo třeba přestoupit o kus dál a obrany, které jsem v sobě měl již nepovolovaly konvenční terapeutický posun.

Přesně si vybavuji ty myšlenky, které měly v plánu udělat pravidelný harmonický obraz, takový, aby byl podle představ nebo nějaké předlohy. Avšak jakmile byl na papíře velký prázdný kruh a vedle něj pastelky, kterými jsem hodlal kreslit nic se nekonalo. Hlas utichl, myšlenky postavené před proces se neproměnily do vykonstruovaného obrazu…a já jsem byl prázdný jako mandala přede mnou. Alespoň něco s ní měl společného.

Bude třeba si zde přiblížit, co je to ta mandala - je to obraz duše. To, co je uvnitř kruhu je vědomí, naše momentální já. Neznamená to, že když je naše, tak ho známe a umíme ho zobrazit, Podstatou kresby mandaly je nezištně vyobrazit pocity ze sebe…zachytit onen dílec nás samých a ten do kruhu zaznamenat.

Takže jsem vzal pastelky a kreslil…uznáním prázdnoty a nevědění, co mám vlastně kreslit se mé počínání značně uvolnilo, jelikož tím jsem se dostal do procesu nezištné tvorby. Tedy do stavu bezmyšlenkového, což je jediný možný stav, v němž se může duše svobodně projevit. Když se takto projeví je pro člověka znalého věci, tedy terapeuta duševní obraz velmi důležitým nástrojem skrze nějž vidí, v jakém stavu se nitro jedince nachází. To pozná díky skladbě barev, jednotlivých zakreslených sekcí, intenzitě tahů tužky, atd.

Dalším důležitým aspektem této činnosti je vůle, se kterou člověk kreslí, jelikož už jen tím, že se do tvorby duševního charakteru pustí nejenže přiznává existenci této instance v sobě, ale dává jí i možnost se ukázat na světle.

Duše je orgánem,který nemá vědomě předepsané tvary, nemá předem určené barvy, není nic předem dáno čím by měla být. Je prostě taková, jakou ji člověk v daném okamžiku zobrazí se všemi momentálními náležitostmi. Zítra bude jiná a jindy opět jiná díky svému přeskupování. Duše neodpovídá představám a nedá se vymyslet, proto je třeba přistupovat s tužkou v ruce k tvorbě jako k něčemu mystickému a dát prostor tomu něčemu v nás, aby se vyobrazilo tak, jak je mu zrovna vhod. Nic zaznamenaného není špatné, vše má právo na život. Díky následné analýze se člověk skrze pocity, které v něm taková tvorba vyvolá dozví podrobnosti o tom, co se za oponou udává.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama