Život ve vzpomínkách

15. března 2018 v 19:48 | Petr Jáchym
Lidský život je jako přechod přes horu, na jejímž úpatí sníme o tom být už nahoře, když jsme nahoře, tak se kocháme a zdráháme sejít dolů, jelikož víme co nás dole čeká. Ať dobrovolně či ne, tuto cestu bude nutno projít.

Minulost pro člověka ve středním věku života hraje velikou roli, protože je již hodně bohatá na vzpomínky, které ji tvoří…ego se jimi rádo opájí a vytahuje především ony heroické kousky. Ego minulost miluje, jelikož z ní může čerpat a může se za ní schovávat nejen proto, že je to něco co již prokazatelně bylo. Avšak život kupředu si žádá přechod přes vrchol hory a ten je bezesporu jedním z nejnáročnějších etap života. Jeho náročnost tkví v tom, že člověk je již dostatečně vědomí na to, jak se proces bude dít, jeho síly nejsou již tak nezištně automatické jako dříve a on tedy musí vědomě přidat ruku k osudovému dílu.

Je však mnoho lidí, kteří se zdráhají tyto kroky aktivně podstoupit a raději se uchýlí ke své minulosti, v níž mají jistotu jak se věci měly, mohou se jimi neustále dokola ovívat a dokonce si minulost upravovat. Tráví tak život ve vzpomínkách, pro něž nevidí svou stagnaci. Ta je zatím netrápí, jelikož žijí své období spokojenosti a štěstí, jak ho sami nazývají.

V důsledku však žijí blud a plni strachu, který viděli v přechodu na druhou stranu, kde by byla nejistá budoucnost, kde by se minulost prověřovala, vážila a prosívala, kde by ego mělo mizivý význam. To je ohrožuje a tak se nechtějí na tuto stezku vydat. Tudíž sedí na svých kamenech se svým okolím, v němž všichni žijí ve vzpomínkách, které si předávají a zarůstají mechem. Urputně se drží svých kamenů v proudu, jemuž si přivykli vzdorovat.

Je až pozoruhodné jak častý je toto jev, v jehož průběhu vidíme zralé muže a ženy v adolescentním vývojovém stádiu duše, kteří nejsou krom svého fyzického vzhledu autentičtí se svým věkem. Jak žalostný je to pohled na starce, kteří nemají reflexi na to, kdy je třeba být již nachystán na odpočinek nutný k odchodu z tohoto života.

Pokud je však něco časté a často viděné stává se to normou a my již můžeme vnímat, jak je na tom díky výše uvedenému lidská společnost, kolik ne-autentických jedinců zde chodí a jak početná je kolonie tvorů lpících na svých zažitých pořádcích. Je jistě na každém člověku jak se svým životem naloží, avšak žít pouze ve vzpomínkách a lpět na nich je cesta, která již byla, tudíž nikam nevedoucí. Život duše člověka si žádá cestu vpřed, chce růst tím, že se postaví výzvám a nejisté rozmanitosti toho, co ji čeká. Jen tak, bude člověk autentickým a bude kvést nejen on, ale následně i celé lidské plémě.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kitty Kitty | E-mail | Web | 16. března 2018 v 8:01 | Reagovat

Za nápovědu do života tě zařazuji do Výběru TT. A děkuji. Někoho takové informace nedostihnou a nikdy nesejde z vrcholu žážitku "na hoře" zpět do života :-)

2 Petr Jáchym Petr Jáchym | 16. března 2018 v 12:10 | Reagovat

[1]: Wau, prosím - rádo se stalo :-).
Já díky za zařazení a přeju Ti hodně sil do další cety...

3 Jura Jura | E-mail | 30. března 2018 v 14:05 | Reagovat

Držím Ti palce a vidím to nadějně!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama