Mých pět nej

31. května 2018 v 23:04 | Petr Jáchym

Jako má Země čtyři světové strany a jsou na ní v přírodě zastoupeny čtyři živly, tak jsou v člověku čtyři základní stavební pilíře jeho duševní stránky…těmi jsou: myšlení, vnímání, cítění a intuice.

Pátá substance je pro Zemi ona sama, která vše nad sebou zaštiťuje a dává sobě samé vnitřní řád v rozložení sil a pnutí na každou svou stranu rovnoměrným způsobem, aby její chod měl konstantní dynamiku. V případě přírody je to opět sama příroda, která opanovává své prvky v jeden smysluplný celek, jenž svou silou konstruktivně uvádí živly v pohyb a dává jim mantinely jak se budou uplatňovat.

Pro člověka je tím pátým elementem on sám. Přesněji jeho bytostné Já, které objeví při práci na své vnitřní krajině. Je to složka, která je nejvyšším možným výdobytkem a bezprecedentní dividendou na cestě životem. Je to ono já, které zaštiťuje svůj funkční systém výše zvýšených funkcí. Ono je původně uvedlo v nevědomém stavu do pohybu, ono bylo hybnou silou, která dovolila práci na jejich kultivaci a rozpoznávání jejích jednotlivých daností a je to opět ona síla, která je bude držet ve smysluplném nastavení tak, aby vedla jejich koexistence k progresu člověka na cestě životem.

Mít svých pět nej v tomto duchu jako korunní metu je předpoklad k životu plném mocných zlomů, silného prožívání obou pólů své duševní podstaty…je to stav, v němž člověk vnímá vše, co se kolem něj udává a dává mu prostor svobodně na to reagovat.

Harmonie není vykonstruovaný stav pseudo štěstěny nebo nějakého esoterického poblouznění, není to ani modla k něčemu kdesi nad námi v oblacích. Je to stav, který je finálním produktem po niterné a dlouhé práci na svých pěti bodech, které člověk obsáhne celou svou duší, celým svým bytím a podstatou žití. Harmonie se rodí z původní disharmonie, na to je třeba vždy brát zřetel.

Mých pět nej je něco jako nejvzácnější poklad, je to něco, co si musíme chránit a mít v to absolutní víru. Ta se nerodí z toho, že by nám to někdo řekl, ale z důvěry, kterou jsme si procesně vytvořili za dobu vytrvalé práce na sobě samém. Pro člověka, který dosáhl těchto v pravdě vysoce abstraktních bodů je automatické, že se řídí tím co má v sobě a ne tím, co mu hlásají jiní. Mnohdy ti, kdož mluví mnohdy jen proto, že sami trpí méněcennou nespokojeností se sebou samým. Z toho plyne v důsledku velká osamělost a nepochopení okolí, ale to vše je vykoupeno pocity jako je smysl, celost, síla bytí, zakoušená hluboká radost a pocit štěstí ve své pravé podstatě, jenž je nezprostředkovatelná a nepřenosná.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lux Lux | Web | 1. června 2018 v 0:34 | Reagovat

Celý život je o hledání, akorát nikdo neví, co hledá. Já hledám balanc, harmonii. Je to pro mě přirozené, potřebuji pocit vyváženosti. Ne vždy se mi to daří..

2 Petr Jáchym Petr Jáchym | 1. června 2018 v 8:11 | Reagovat

[1]: Když už se opravdu hledá, tak už se více nebo méně vědomě ví co to je.
Je dobře, že Vy hledáte a víte co, vidíte i plody svého hledání...
Díky za Váš názor a mnoho sil přeji.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama