Zavřeno

24. března 2020 v 15:22 | Petr Jáchym
V minulosti tolik skloňovaná apokalypsa je zdá se zde, minimálně tak na současnou situaci spojenou s celosvětovou virovou nákazou nahlíží většinová společnost, jejíž jedinci mají hromadně zavřeny vychozené známé únikové cestičky. Lidé již nemohou před sebou utíkat - nemají kam, jejich ústa zavřely náhubky a zavřeny byly i dveře jejich příbytků.

A ejhle máme zde napětí a paniku, ale proč, když nejeden mozek si podprahově přál, aby k něčemu zásadnímu došlo? Duše zvonila na poplach už četné roky, že její narůstající útlak přinese jedině tak masovou explozi a přesto, když se vše zavřelo jsme z toho desorientováni! Mnoho lidí sdělovalo svým psychologům jak si přejí nějakou společenskou změnu; tolik z nás když mělo vrbu, které se dala nespokojenost se současnou rychlou a odosobněnou společností vyjádřit, tak nešetřila slovy nespokojenosti a emocemi…

A co teď se sebou…snad jen přivřít další nezbytné otvory mimo toho přijímajícího potravu a vylučujícího její změněnou modifikaci a pořádně si posvítit do té temné tůně zvané duše. Nacílit reflektory na to v čem žiji, prověřit kritickým pohledem jak mi fungují vztahy a zeptat se sama sebe jak moc se znám a mám se rád, jak hodně žiji pro sebe, kolik si toho dávám. K tomu celému tato násilná společenská restrikce v důsledku vede. Naordinovala nám ji příroda, naše roditelka a vládkyně.

Teď nastává čas reflexe a změna vědomí lidského rodu projde zásadní proměnou - mnoho starého bude muset ustoupit na úkor nového. Změní se přístupy na všech frontách a vše se bude opětně stáčet ke kultu člověka a jeho potřebám, avšak těch niterných a ne uměle vytvořených z venku. Z multicelků se stanou opět autonomní mikrocelky…

Jako lidská rasa jsme se po několik set let odcizili od sebe tak zásadně, že už se téměř neznáme, zavřeli jsme svou duši, která je znakem a jediným důkazem osobitosti a originality do nejhlubšího žaláře. Trýznili jsme ji mamonem, musením vždy něčeho jiného než si hledět sebe sama, běžet za mainstreamem, stíhat trendy lifestylu, neřízeným konzumem…zatímco ona ubohá jen plakala v koutku své temné cely a křičela o pomoc.

Nyní pomoc přichází, její matka příroda , která si trpělivě počkala na vhodný okamžik…na čas, až bude dostatečně velký počet lidí odosobněn od sebe samých, až budou dostatečně vylákání závislostí na venkovních stimulech a lapeni na umělé démonické pozlátko ducha doby, aby mohla zakročit se svou neochvějně silnou rukou a mohla začít demonstrativně bořit vše marné, zvrácené a uměle vytvořené.

Lidský druh se dostal do pozice, kdy si usurpoval bohorovnost nad ´svou´ planetou, kterou systematicky ničí a devastuje a proto nyní celosvětově začal trpět daní nejvyšší, tedy ztrátou ohromujícího počtu životů ve svých řadách. Je to spravedlnost přírody, která opětně musela zakročit, aby vyhnala Adama a Evu z domnělého, iluzorního ráje a otevřela tak cestu vedoucí k novým pořádkům, bez nichž by její obroda nebyla možná.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 necrosis necrosis | E-mail | Web | 24. března 2020 v 18:45 | Reagovat

Jestli mohu poradit, nastav si v nastavení záhlaví, aby se obrázek posouval a neuchycoval. Teď se roluje s posouváním textu a text je pak nečitelný.

2 Petr Jáchym Petr Jáchym | 25. března 2020 v 9:54 | Reagovat

[1]: Díky moc za podnětnou radu - opraveno! Hodně zdraví, příjemný den :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama