Hranice

30. dubna 2020 v 10:04 | Petr Jáchym
Nad vstupem do Dantova pekla stojí nápis "Zanech všech nadějí, kdokoli vstupuješ". Ono peklo, respektive práh jako jeho vstup je metaforickou hranicí pro hledajícího člověka, který potřebuje udělat ve svém životě zásadní změnu, tedy poznat se.

Metaforou je místo kam vstupuje peklem hlavně proto, ze je to začátkem novot, kterých bude na nové cestě víc než dost a někdy jsou to doslova pekelné reje, které adept cestou jdoucí zakouší. Ale je to v důsledku jeho vlastní peklo, soubor jeho starých iluzí, kterými se ujišťoval o správnosti svého jednání, celá řada vzorců, které mu dávaly identitu bytí a kterými se poutal ke svému okolí. Tyto všechny vazby byly pečlivě budovány a my lidé si jejich platnost utvrzujeme po dobu dlouhých let. Proto potom mají takovou moc, že se jimi prakticky stáváme....a to je onen klíčový bod, jelikož jakmile se něčím staneme, tak je dovršen proces a není kudy kam dál. V tomto bodě se člověk již dusí a vaří ve vlastní šťávě a je jako granát před explozí. V ten okamžik začne hledat.

A jelikož je na tom tak strašně bídně a je mu velmi špatně, tak je ochoten vstoupit i do onoho pekla, protože už neví kudy kam. Tento vstup k sobě je něčím magickým, jelikož člověk poprvé vědomě (aniž by o tom věděl) překonává svůj strach a jde za pocitem vidiny lepších zítřků a nebo s ne/vyřčeným ´horší už to být nemůže takže je jedno, kde a jak umřu´ - záleží na stádiu rozkladu a nastavení každého z nás.

Takže peklo je začátkem cesty k sobě - znalý člověk ví, že na cestě je ještě očistec a ráj...a že v zákulisí se hrdinovi za jeho odvahu v určitý okamžik vždy v pekle vyjeví pomocníkova ruka, která průvodcovsky převede člověka skrze místa, která by nikdy sám nebyl schopen zvládnout ujít. V těchto místech je totiž člověk již natolik slabý a dezorientovaný, že musí být veden. Takovým průvodcem v reálném světě dnešních dní není ďábel (on jím vlastně nikdy ani nebyl), ale terapeut nebo(-li) člověk znalý prostředí za oponou. Nenechme se však mást, že je-li někdo terapeutem má automaticky punc toho, že ví oč ve věci běží prakticky. Jelikož pomoci někomu z pekla ven může pouze a jenom ten, kdo v něm sám byl. Teorii podá kde kdo, ale praxi průvodcovství ukazují jen vyvolení jedinci a ti se vždy poznají tak, že mají svou ujitou cestu ve své tváři vepsanou.

Je mnoho lidí, kteří si peklo jakmile se v něm naučí chodit oblíbí a pak v něm prodlévají, jednoduše proto, že se nechtějí navracet zpět na onen svět v němž bylo vše tak iluzorní a nesmyslně ploché...a nebo jsou tací, kteří si myslí, že projitím pekla bude vše jako dřív. Oboje je šalebné, a to proto, že stejně jako žádná započatá cesta, tak ani tato prostě a jednoduše nevede zpět, ale pouze a jen vpřed. Průvodce v určitý a přesně daný čas adepta opouští a ten jde do očistce svou cestou. Očistec je to místo, kde se ustalují nabyté zkušenosti z pekla, člověk spektrálně vnímá, do morku kostí cítí, vidí barvy a to vše intenzivně a hluboce. Point je v tom, že v pekle získal hloubku a na té výška vždy stojí.

Nu a ráj, který po očistci následuje to je místo, kam bude moci duše odejít a žít v pokoji věčném, je očištěna a těší se na svou pouť v nám neznámých místech. Vím, že to zní jako (špatná) pohádka, že jen co člověk prošel peklem a očistci zde bylo věnováno jen pár slov hovořím o umírání a odejití do tolik diskutovaného ráje.

Je to ze dvou důvodů, za prvé tématem je ´hranice´ a ta byla přestoupena hned v úvodu a pak je třeba si uvědomit, ze člověk do nastíněného obrodného procesu vstupuje zhruba v době kolem poledne života, tedy ve věku zhruba 40ti let…a tak přirozeně to bude právě peklo, kde bude prodlévat nejdelší čas proměny, protože toto je místo změn par excellence, proto taky onen respektu plný příměr.

Dále pak ber milý čtenáři prosím v potaz, že není nikde garantováno, že se člověk z této oblasti vrátí...ono totiž zanechat všech nadějí, přežít ten neskutečný vnitřní tlak a bourání zažitých hodnot, mnohočetné ztráty vztahů ať už na dočasnou dobu nebo navždy ustojí jen vyvolení jedinci a ti pak očistce a ráje dojdou. Mnoho jich se však zastaví a podlehnou iluzi vrátit se zpět a tím se zahubí.

V této epizodě života platí víc než kde jinde, že je mnoho povolaných, ale málo vyvolených.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama