Únik

13. května 2020 v 12:47 | Petr Jáchym
Každý člověk má tendenci unikat lelkováním, odsouvání podstatného nejrůznějšími prostředky, které odvádí jeho pozornost a on tak tráví hodiny a hodiny něčím o čem v závěru dne ani neví, že se stalo. S tím je spojený pocit prázdnoty a zmaru, s notnou dávkou únavy.

Je paradoxem, že na počátku to byl právě pocit prázdnoty, kterému člověk unikal, aby se mu následně zpět vrátil. A únava se s únikem dostavuje vždy, jelikož člověk po dobu uniknutí od sebe nebyl živen proudem své vnitřní energie, protože se od ní odpojil a tak je nakonec vysán tím nepodstatným, čím se živil, čím unikl.

V každé lidské bytosti se odehrávají boje protikladných sil, které se konfrontují a jsou ve vzájemném tlaku jedna na druhou. Díky tomu, jak se člověk k jejich usmiřování staví a kolik aktivní vůle procesu vynakládá se posunuje vpřed nebo stagnuje na místě - čímž jde vlastně vzad.

Každý zná dobře své úniky, jelikož v nich nevědomě denně prodlévá - jen si každý ve svém duchu uvědomte kolik minut nebo snad doufám i desítek minut jste ve svém dni opravdu vědomí. Tj., že víte co děláte. Kolik to opravdu je?

Únik je v důsledku opět jen strach, jsou to ony složky starých vzorců v nás, které nechtějí ztratit svou autonomii a tak člověku umě našeptávají co by mohl nebo měl dělat, aby odvedly směr pozornosti…a vždy je to cesta k něčemu, co vede člověka daleko od sebe a ten pro své konání vždy má nahraný pohotový vysvětlující argument proč tu danou činnost dělá a jak si u ní jen chvíli porelaxuje - to je typické pro únik. Je to například takovéto ´nevinné´ odreagování u hry na telefonu nebo vyluštění křížovky. Nemám nic proti těmto disciplínám jako takovým, ale mám proti nim něco za předpokladu, že odvádějí člověka na scestí a on se k nim v době, kdy neví co se sebou stále častěji a častěji uchyluje, každý kdo se na tuto rovinu dostal ví jak jednoduše sklouzl ze svého porelaxování k mnoha hodinovému nic neudělání. Je až zarážející kolik lidí se tomuto věnuje…stačí se podívat do rukou lidem v MHD co dělají na svých telefonech…a to jsou dospělí lidé o nichž hovořím.

Je vždy velmi vzdáleno to, co je vědomé a co ne. Z valné části je to vždy nevědomé, a proto říkat, že si jen tak uniknu může pouze ten, kdo má nad sebou jakous takous nadvládu a stejně je podřízen chodu věcí. Mysl je šalebná, prázdnota je ohrožující, ale vývoj je nutný. Není nutný proto, že já ho zde zmiňuji, ale proto, že člověk se ze své podstaty musí vyvíjet v lidštější bytost, což sám ze sebe ví nejlépe.

Naše společnost je na tom velmi žalostně z pohledu osobnostního vývoje a je to jistě únik, co ji zavedlo do tohoto bodu stagnace, protože tolik odosobněných jedinců, kteří bloumají životem bez jakéhokoli zacílení nemůže mít na svědomí nic jiného. Především ve společnosti, kde jsou lidská dítka k tomu nabádána ze všech stran, z každého pořadu v televizi nebo rádiu, z každého sloupu na nás číhá něco, co nám něco nutí a odvádí nás od sebe samých.

Nicméně bez úniku by se člověk nenačapal při svých slabostech a bez unikání by se nemohl k sobě vracet, takže jak se s tímto fenoménem popereme a kam se vyvineme společensky jako celek nám ukáže budoucnost, která již svou obrodu započala v dnech nedávno minulých.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | Čtvrtek v 2:39 | Reagovat

Nejlíp se uniká k sousedce!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama